Vyvolená podoba boží

Dále pojednáme o pojmu išta ništhá neboli „vyvolené Boží podobě“. Kdo se chce stát bhaktou, musí vědět, že „kolik přesvědčení, tolik cest“. Musí vědět, že všechny sekty nejrůznějších náboženských vyznání jsou různými projevy velebnosti téhož Boha. „Vzývají tě tolika jmény; jakoby tě různými jmény kouskovali, přesto v každém z nich lze nalézt tvou všudypřítomnost… Přicházíš k vyznavači skrze všechna jména, nevyhrazuješ si zvláštní dobu, prahne-li po tobě duše láskou nejvroucnější. Snadné je se ti přiblížit; k mé škodě, že tě tak málo miluji.“ A nejen to: Bhakta si musí dávat dobrý pozor, aby necítil zášť či dokonce jen odsudek vůči těm vznešeným synům světla, kteří se stali zakladateli mnoha jiných vyznání; nesmí ani propůjčovat sluch řečem, které mluví proti nim. Vskutku je jen velmi málo těch, kteří mají pochopení a uznání společně s hlubokou láskou. Bývá pravidlem, že svobodomyslná duchovní společenství často ztrácejí intensitu náboženského cítění a v jejich správě víra upadá na úroveň jakéhosi politicko-společenského zájmového kroužku. Na druhé straně zapřísáhlí sektáři, i když projevují chvályhodnou lásku ke svým vlastním představám, jako by každou částici této lásky čerpali z nenávisti vůči každému, kdo zrovna nechová tytéž názory. Kéž by celý svět byl plný takových, jejichž láska je tak hluboká, jako je široká jejich uznalost! Žel, tito lidé jsou opravdu vzácní. Přesto si uvědomujeme, že je možné vychovávat člověka ke vznešenému ideálu společné šíře i hloubky lásky; způsob, jak toho dosáhnout, spočívá v cestě išta ništhá neboli „vroucí oddanosti k vyvolené podobě Boha“. Každé náboženství a jeho odnože předkládají lidstvu pouze jeden ideál, věčné védántské náboženství však otevírá nekonečný počet bran ke vstupu do vnitřní svatyně božství a nabízí téměř nepřebernou paletu božských podob, v nichž se v každé zrcadlí Věčná Jednota. S tou nejlaskavější péčí ukazuje védánta každému hledajícímu četné stezky, jež do tvrdé skály reality každodenního života vytesali v minulosti i přítomnosti vznešení synové Boží, a s otevřenou náručí vítá všechny – i ty, kteří teprve přijdou – do domu Pravdy a oceánu Blaženosti, do nichž v dokonalé volnosti a věčné radosti lidská duše, vymaněna ze sítí máji, vstupuje.

Bhaktijóga nám tedy ukládá, abychom nehaněli a neodsuzovali různé cesty vedoucí ke spáse. Mladou rostlinu je však třeba chránit plotem, dokud nevyroste ve statný strom; křehká rostlinka duchovnosti může uhynout, pokud ji příliš brzy vystavíme stálé proměně názorů a ideálů. Mnozí lidé ve jménu takzvaného náboženského liberalismu často sytí svou jalovou zvědavost neutuchajícím proudem nových myšlenek; naslouchat novinkám je u nich určitou chorobou, jakýmsi duchovním pijáctvím. Touží dozvídat se stále nové věci, jen aby prožili prchavé nervové vzrušení, a sotva odezní, již dychtí po dalším. Náboženství je pro takové osoby určitým intelektuálním opiem – a konec. „Jsou však ještě jiní lidé,“ praví Bhagaván Rámakršna, „kteří jsou jako perlorodky. Ty se zvedají ode dna a vyplouvají na hladinu, když je hvězda Sváti na vzestupu, aby zachytily kapku deště. Vznášejí se na vlnách se široce rozevřenou ulitou, dokud se jim nepodaří zachytit první kapku; pak se ponoří do hlubin a na dně spočívají, dokud v nich z oné kapky nevyroste nádherná perla.“

To je vůbec ten nejpoetičtější a nejpřesvědčivější způsob, jakým kdy byla teorie išta ništhá vyložena. Tato éka ništhá neboli oddanost jediné Boží podobě je pro začínajícího bhaktu naprosto nezbytná. Musí si opakovat spolu s Hanumánem z Rámájany: „Ač vím, že Višnu a Ráma jsou projevem téhož Svrchovaného Bytí, přesto je pro mne vším toliko Ráma s lotosovýma očima.“ Nebo jak pravil mudrc Tulasídása: „Vdechuj každou vůni, nikoho se nestraň, nepohrdej žádným jménem, přitakávej na souhlas – seď však pevně na svém místě.“ Bude-li pak duchovní uchazeč upřímný, z drobného semene vyroste obrovský strom, který jako indický banján rozprostírá své větve a kořeny do všech stran, dokud nepokryjí celou oblast duchovní zkušenosti. Tak si opravdový uctívač uvědomí, že ten, který byl jeho životním ideálem, je uctíván ve všech ideálech, ve všech vyznáních, ve všech jménech a ve všech podobách.