Pratjáhára a dhárana

Každý ví, jak vznikají smyslové vjemy. Nejprve tu fungují vnější smyslové nástroje, například oko, potom vnitřní smyslové orgány v mozku, jako je zrakové nervové centrum, jejichž činnost se promítá do celého těla, a konečně vědomá mysl. Jestliže se tyto tři faktory spojí a zaměří na nějaký zevní předmět, pak jej můžeme vnímat. Současně je však velice těžké soustředit mysl a upnout ji pouze k jedinému smyslovému orgánu; mysl je otrokem vnějších předmětů.

Neustále od druhých slýcháme, abychom byli dobří a chovali se slušně. Sotva se dítě narodí, již se mu vštěpuje, že nesmí krást, nesmí lhát; nikdo mu však nevysvětlí, jak se tomu má vyhnout. Proč by se nemohl stát zlodějem? Neučíme jej, jak nekrást, pouze mu neustále připomínáme: Nekraď! Skutečně mu však pomůžeme až tehdy, když jej naučíme ovládat vlastní mysl.

Ke všem zevním a vnitřním počinům dochází tehdy, když se mysl spojí s určitými nervovými smyslovými centry. Lidé vědomě či nevědomě propojují svou mysl s těmito nervovými orgány, a proto se dopouštějí pošetilých skutků a prožívají utrpení. Kdyby však svou mysl ovládli, nic takového by se nedělo. Mysl by se nespojila s vjemovými centry a pocity i vůle by byly přirozeně pod kontrolou. Je však možné tohoto stavu dosáhnout? Zcela jistě. Můžete si toho všimnout i v dnešní době například u léčitelů, kteří se snaží uzdravovat vírou; učí lidi, jak vnitřně odmítat existenci zla, bolesti a utrpení. Jejich filosofie je spíše oklikou, představuje však určitou část jógy, na kterou nějakým způsobem narazili. Pokud se člověku podaří zbavit se utrpení tím, že si jej jednoduše nepřipustí, ve skutečnosti praktikuje pratjáháru, neboť jeho mysl je již natolik silná, že dokáže ignorovat smysly. Také hypnotisérům se podobně prostřednictvím sugesce občas v pacientech podaří na nějakou chvíli vyvolat jistý druh morbidní pratjáháry. Takzvaná hypnotická sugesce však dokáže působit pouze na slabou mysl, neboť dokud hypnotisér upřeným pohledem nebo jinými prostředky neuvede mysl pacienta do strnulého stavu, jeho sugesce nebudou účinné.

Ovládání nervových center, kterého na omezenou dobu u určitých osob dosahují hypnotiséři nebo různí duchovní léčitelé, však není nijak přínosné, ba je přímo trestuhodné, neboť nakonec vede k rozkladu osobnosti. Ve skutečnosti se ani o kontrolu mozku nejedná, protože k ní nedochází prostřednictvím pacientovy vůle, nýbrž jakoby jejím omráčením náhlými zásahy vůle druhého. Není to žádné mistrovské zvládání otěží splašeného koňského spřežení, nýbrž odevzdaná prosba k někomu jinému, aby koně přivedl k poslušnosti omračujícími ranami do hlavy. Každým takovým působením ztrácí ovládaný člověk část svých duševních energií, až se nakonec jeho mysl stane bezduchou, bezvládnou masou, jejíž jedinou vyhlídkou je útulek pro blázny.

Každý pokus o ovládnutí, který není plně vědomý a jehož se neúčastní vůle, vede nejen ke krachu, ale maří zamýšlený cíl. Cílem každé duše je svoboda zbavená otroctví hmoty i myšlenek, ovládnutí vnější i vnitřní přirozenosti. Každý zásah jiné vůle přidává jen další článek k těžkému řetězu dřívějších představ a předsudků. Mějte se proto do bře na pozoru před manipulací druhých i před tím, abyste sami někomu, byť nevědomky, tímto způsobem neubližovali. Někteří lidé pravda tímto způsobem na čas mnohým prospívají, neboť poskytnou nový směr jejich vnitřním sklonům; současně však svými nevědomými sugescemi dovedou do zkázy ještě větší zástupy, v nichž probudí zvrácenou hypnotickou netečnost, která z nich učiní tělo bez duše.

Pokud někdo na někom vyžaduje slepou víru nebo za sebou táhne druhé otupováním jejich vůle, lidem pouze škodí, i když si třeba myslí pravý opak. Používejte proto jen svou vlastní hlavu, sami ovládejte své tělo i mysl a pamatujte, že pokud nejste duševně nemocní, nemůže vás zvnějšku ovlivnit žádná vůle.

Po celém světě najdete nejrůznější poskakující, tančící a křepčící vyznavače, jejichž vliv se často rozmáhá jako nákaza; i oni učí jistému druhu hypnosy. Dokážou pozoruhodně ovládnout citlivé jedince, aby vzápětí přivodili úpadek celému národu. Je lepší, aby jedinec či národ zůstal zkaženým, než aby se proměnil ve zdánlivého beránka pod vlivem takového zvráceného zevního ovládání. Srdce se zachvěje při pomyšlení na tím, kolik škody spáchali na lidstvu tito nezodpovědní, ač bezelstní náboženští fanatikové. Nechápou, že mysl, která se pod vlivem hudby či modlitby rozjitří k určitému duchovnímu povznesení, se pouze odevzdává bezmocné pasivitě a otevírá se nejrůznějším sugescím, které mohou být stejně dobře i zhoubné. Těmto nevědomcům, blahopřejícím si navzájem k zázračné moci proměňující lidská srdce, jež jim byla udělena někým z nadoblačných výšin, jen sotva dochází, že tím zasévají semena budoucího rozkladu, zlovolnosti, zaslepenosti a smrti. Proto buďte na pozoru před vším, co vás připravuje o vaši svobodu.

Úspěchu v pratjáháře dosáhl ten, kdo dokáže vědomě odpoutávat svou mysl od smyslových center a znovu ji s nimi spojovat, neboť pratjáhára znamená „usebrání“, tedy ovládnutí navenek směřujících sklonů mysli, její vyvázání z otroctví smyslů. Teprve až toho dosáhnete, budete skutečnou osobností. Budete mít za sebou dlouhý krok ke svobodě; do té doby jste byli pouhými stroji.

Ovládat mysl však není nijak jednoduchý úkol. Ne bezdůvodně bývá přirovnávána k rozvztekané opici. V jedné bajce se vypráví o opičákovi, který byl od přírody těkavý, jak ostatně bývají všichni primáti. Jako by to samo o sobě nestačilo, přihnul si jednou opičák notně vína a byl tedy ještě roztěkanější. Jak pak opile vrávoral po lesní pěšině, štípnul jej štír. Když se totéž přihodí člověku, poskakuje dokola celý den; ubohý opičák byl tedy ve značně divokém rozpoložení. Aby bylo jeho trápení dovršeno, vstoupil do něj zlý duch; jen sotva se dá slovy popsat jeho nezvladatelná splašenost. Lidská mysl je na tom podobně jako onen opičák. Po své přirozenosti se bez ustání něčím obírá, nechá se opít vínem touhy, a tak svou rozbouřenost ještě posílí. Pak ji uštkne štír závisti a nakonec do ní vstoupí démon pýchy, který ji neustále přesvědčuje, že nad ni není. Takovou mysl skutečně není snadné ovládat!

První poučení se proto skládá z klidného sezení, během něhož necháte mysl volně pobíhat. Mysl neustále kolotá, je jako poskakující opice. Nechte tedy opici poskakovat, jak se jí zlíbí, a pouze vyčkávejte a pozorujte. Mysl se takto jakoby rozdělí na dvě – na herce a svědka. Snažte se ztotožňovat se svědkem a neplýtvejte časem na nezvladatelném usměrňování její vrtkavé povahy – mysl totiž musí neustále myslet. Poznání je moc, praví úsloví – a je to pravda. Dokud nepoznáte, jak se mysl chová, nebudete ji moci ovládat. Dejte jí volnou ruku. Může se stát, že do ní budou vstupovat nepěkné myšlenky a možná vás zaskočí, co všechno se vám honí hlavou. Den po dni však budete postupně zjišťovat, že vrtochy vaší mysli jsou stále mírnější a že se stává klidnější a pokojnější. Prvních několik měsíců budete svědky neutuchajícího proudu myšlenek, který však bude postupně slábnout, až budete mít nakonec mysl pod naprostou kontrolou. Musíte však trpělivě cvičit každý den. Dokud je v kotli pára, stroj se musí točit; dokud se před námi objevují věci, musíme je vnímat. Chce-li člověk dokázat, že není stroj, musí doložit, že jej nic neovládá. Tento způsob ovládání mysli, zabránění jejího styku se smyslovými centry, se nazývá pratjáhára. Je to však obrovský kus práce, který se nedá zvládnout za jeden den. Pouze po letech trpělivého a vytrvalého úsilí máte nárok na úspěch.

Po určité době praxe v pratjáháře můžete přistoupit k dalšímu kroku, který spočívá v upnutí mysli k určitému bodu. Provádí se zaměřováním pozornosti k určité části těla s vyloučením ostatních. Snažte se například vnímat pouze levou ruku a zbytek těla vytěsněte z vědomí. Jestliže se čitta neboli duševní látka upíná pouze k vymezenému bodu, nazývá se to v józe dhárana. Tato praxe má několik stupňů, u nichž se vyplatí využívat vlastní představivosti. Mysl se má například zaměřit na jeden bod v srdci. Toto je přirozeně velmi obtížné, proto si v něm představte květ lotosu. Tento lotos je naplněn zářivým světlem. Stejným způsobem můžete cvičit lotos v mozku nebo kterýkoli ze zmiňovaných lotosů v sušumně.

Jogín musí neustále cvičit. Měl by také žít spíše v ústraní, neboť společnost lidí rozptyluje jeho mysl. Neměl by příliš mluvit ani příliš pracovat, neboť tím je také mysl rozptylována; po celodenní dřině je nemožné mysl dokonale ovládat.

Síla jógy je tak veliká, že i trocha praxe přináší velký prospěch. Ze všeho nejdříve zklidní rozjitřené nervy a přinese vnitřní mír, který vám umožní vidět věci mnohem jasněji. Zlepší se vaše povaha i zdraví. Pevné zdraví je společně s příjemným hlasem jedním z vůbec prvních znamení. Kdo bude pilně cvičit, pozná jich mnohem víc. Někdy to budou zvuky, jako je vyzvánění zvonů nesoucí se s dálky, které se v uchu slévá v jediný nepřerušovaný zvukový proud. Někdy se objeví i obrazy, například drobné, vznášející se světelné tečky, které se budou stále zvětšovat. Pokud tyto jevy zaznamenáte, vězte, že rychle postupujete vpřed.

Kdo chce být jogínem a věnovat se intensivní praxi, musí přísně dbát také na svůj jídelníček. Bude pro něj přínosné, bude-li se několik měsíců živit pouze mlékem a obilninami. Jak se budou jeho tělesné tkáně stále více zjemňovat, i ta nejmenší nepravidelnost naruší jeho rovnováhu. Jediné sousto navíc bude mít rušivý účinek na celý organismus; jakmile však dosáhne dokonalé sebevlády, může jíst cokoli. Když člověk začíná s hlubokým soustředěním, bude mu upadnutí špendlíku znít v hlavě jako úder hromu. Se zjemňováním smyslových orgánů se budou zjemňovat také vjemy. Všemi těmito stupni je nezbytné projít a každý, kdo vytrvá, dočká se úspěchu. Zřekněte se všech argumentací a jiného rozptylování. Intelektuální hantýrka pouze narušuje rovnováhu mysli a rozptyluje její energie. Je nezbytné uskutečnit věci na jemnějších úrovních. Zřekněte se proto planého řečnění. Čtěte pouze takové knihy, které napsali lidé s duchovní zkušeností.

Buďte jako perlorodka. V jedné indické bajce se vypráví, že když se rozprší při vzestupu hvězdy Sváti a jedna kapka spadne do otevřené ústřice, promění se v perlu. Perlorodky se v tom čase vynořují na hladinu, rozevírají své schránky a vyčkávají, dokud nezachytí drahocennou kapku z oblaků. Když se tak stane, hbitě se uzavřou a potopí se na mořské dno, kde trpělivě přetvářejí svou dešťovou kapku v perly. Přesně tak byste měli žít i vy. Nejdříve bedlivě poslouchejte, snažte se pochopit a pak se odpoutejte od veškerého rozptylování, uzavřete mysl před vnějšími vlivy a věnujte se růstu pravdy ve svém nitru. Pokud se budete honit za novinkami, jichž se vzápětí vzdáte pro ještě žhavější novinky, hrozí nebezpečí, že vyplýtváte své drahocenné energie. Chopte se jedné věci, které nejvíce důvěřujete, rozvíjejte ji a zjistěte, k čemu vede; dokud nedojdete na konec, nevzdávejte se jí. Pouze ten spatří světlo, kdo dokáže být zcela pohroužen do své myšlenky. Ti, kteří tu a tam něco uždibují, nikdy ničeho nedosáhnou. Možná že na okamžik vzruší své nervy, tím ale všechno skončí.

Kdo se chce skutečně stát jogínem, musí přestat uždibovat. Chopte se jedné myšlenky a učiňte ji celým svým životem. Přemýšlejte o ní, sněte o ní, prožívejte ji. Ať se jí naplní mozek, svaly, nervy, každá část vašeho těla. Nechte se jí prostoupit a všechno ostatní nechte být. Toto je jediná cesta k úspěchu a takto se zrodili všichni duchovní velikáni. Pokud chcete být požehnáni a požehnat druhým, musíte jít do větší hloubky.

Prvním krokem je nerozptylovat mysl a nescházet se s lidmi, jejichž myšlenky na vás působí rušivě. Každého odpuzují nějaké osoby, místa či potraviny. Vyhýbejte se jim; ti, kdo chtějí dosáhnout nejvyššího cíle, musejí se vyhnout veškeré, tj. dobré i špatné společnosti. Pilně cvičte, i kdyby vás to mělo stát život. Musíte se zcela vnořit do praxe a nemyslet na výsledky. Pokud jste opravdu smělí, za šest měsíců se z vás může stát dokonalý jogín. S žádným valným pokrokem však nemůže počítat nikdo, kdo si jen tu a tam vyzkouší něco od všeho. Je k ničemu jen navštěvovat přednášky. Pro ty, kdo jsou plní tamasu – nevědomí a mdlí, jejichž mysl se nikdy nedokáže plně upnout k nějaké myšlence a kteří touží jen po něčem vzrušujícím – pro ty je náboženství a filosofie jen předmětem zábavy. Tito lidé nemají žádnou vytrvalost; vyslechnou si zajímavou přednášku, dojdou domů a na vše zapomenou. Abyste uspěli, musíte mít obrovskou vytrvalost a nezdolnou vůli. „Vypiji oceán a pod tíhou mé vůle se zhroutí hora,“ říká si vytrvalá duše. Mějte tuto energii, tuto vůli, usilovně pracujte a dosáhnete cíle.