Předmluva

Od počátku dějin člověk zaznamenává neobyčejné jevy. Ani dnes nechybí dostatek svědků, kteří potvrzují existenci pozoruhodných lidských schopností, a to i v plném lesku moderní doby. Mnohé doklady jsou značně nevěrohodné, neboť pocházejí od pověrčivých lidí či podvodníků, početné případy takzvaných zázraků jsou jen pokusem o napodobení. Co však napodobují? Není znakem poctivého a analytického ducha všechno předem zavrhovat. Vědci, kteří pátrají pouze na povrchu a nedokáží proto vysvětlit početné pozoruhodné duševní jevy, jednoduše jejich existenci ignorují. Jsou tedy stejně vinni jako ti, kteří věří, že jim na jejich modlitby odpovídá nějaká nadpřirozená bytost v oblacích a kteří jsou přesvědčeni, že tato bytost na základě jejich prosbiček pozmění běh vesmíru. Tito lidé mají ospravedlnění ve své naivní nevědomosti či špatné výchově, která v nich závislost na takových představách vypěstovala; vědecky uvažující lidé však žádné takové ospravedlnění nemají.

Takzvaně nadpřirozené jevy se již zkoumají a prověřují tisíce let, bylo zmapováno rozsáhlé pole duchovních schopností člověka – a praktickým důsledkem těchto snah je nauka rádžajógy. Tato pozoruhodná duchovní věda nepopírá po neomluvitelném vzoru mnohých současných vědců existenci skutečností, které je těžké objasnit, pověrčivým však citlivě a velmi jasnými formulacemi dává na srozuměnou, že zázraky, vyslyšené modlitby či moc víry, i když jsou zřetelnými fakty, nelze chápat jako vnější zásah nějaké nadpřirozené bytosti, nýbrž že každý jedinec je pouze jakýmsi vodičem bezbřehých vod oceánu vědění a sil, který je v nás. Rádžajóga učí, že touhy a potřeby máme v sobě a že stejně máme v sobě také moc, která je dokáže naplňovat, a že je-li kdy nějaká touha či potřeba vyslyšena, přichází její naplnění právě z tohoto nekonečného vnitřního zdroje, nikoli odněkud zvenčí. Víra v nadpřirozené bytosti může v člověku do určité míry probouzet určité schopnosti, zároveň však také může přivodit jeho duchovní úpadek, neboť plodí závislost, strach a předsudky. Zvrhává se v děsivou víru v přirozenou slabost člověka. Jogín tvrdí, že neexistuje nic nadpřirozeného, v přírodě je však možné najít jevy hrubé a jemné podstaty. Jemné jsou příčinami, hrubé následky. Hrubé jevy je možné snadno vnímat prostřednictvím smyslů, jemné nikoli. Praxe rádžajógy vede k nabytí jemnějších vjemů.

Všechny pravověrné indické duchovní směry mají na zřeteli jediný cíl – vysvobození duše prostřednictvím zdokonalování. Metodou k jeho dosažení je jóga. Toto slovo pokrývá celou škálu různých významů, v této knize však budeme sledovat tu formu, která je známá pod označením rádžajóga. Nejvyšší autoritou této jógy je sbírka krátkých aforismů mudrce Pataňdžaliho zvaná Jógasútry. Snažil jsem se vyhýbat technickým otázkám, jak jen to bylo možné, a uchovat vstřícný sdělovací styl. V první části poskytuji několik jednoduchých a speci? ckých doporučení pro ty, kteří se chtějí věnovat praxi, všechny však výslovně a naléhavě upozorňuji, že až na nemnohé výjimky je možné se jógu učit pouze pod bezpečným dohledem učitele. Pokud mé rozmluvy vzbudí ve čtenáři upřímnou touhu po dalším vědění v této věci, může si být jist, že na učitele nebude dlouho čekat.