Cíl bhaktijógy

Pro bhaktu jsou všechny tyto suchopárné detaily nutné pouze k tomu, aby posílily jeho vůli, jinak mu nejsou naprosto k ničemu. Kráčí totiž po cestě, která jej brzy dovede za mlhavé a rozjitřené oblasti rozumu přímo do říše duchovní realizace. Zakrátko se díky Boží milosti dostane na úroveň, na níž pedantický a bezzubý rozum zůstává daleko pozadu a intelektuální tápání ve tmě ustupuje dennímu světlu přímého vnímání. Již nemusí myslet či věřit, téměř vnímá. Již se nepře ani nedohaduje, ale cítí. Cožpak není toto vidění, cítění a prožívání Boha nade vše ostatní? Ba není málo bhaktů, kteří tvrdili, že je ještě vyšší než samo mókša – vykoupení. A není také ze všeho nejužitečnější a nejpřínosnější? Jsou na tomto světě lidé – a je jich většina – kteří jsou přesvědčeni, že užitečné a přínosné je pouze to, co člověku skýtá tělesné pohodlí. Bůh, náboženství, duše, věčnost – nic z toho jim není k užitku, protože nepřináší zisk ani bezprostřední pohodu. Nic z toho, co neuspokojuje smysly, chutě a touhy, nemá žádný přínos. U každého jedince je však pojem užitečnosti podmíněn jeho konkrétními potřebami. Proto pro lidi, kteří se nikdy nepovznesou nad jídlo, pití, rozmnožování a umírání, bude za jediný zisk platit smyslové uspokojení; musí tedy čekat a procházet mnoha dalšími zrody a zániky, dokud nepocítí alespoň záchvěv potřeby něčeho vyššího. Avšak pro ty, pro něž mají věčné zájmy duše mnohem větší hodnotu než prchavé zájmy pozemského života, jimž je uspokojování smyslů jen bezduchou hříčkou nemluvněte, pro ty je Bůh a láska k Bohu nejvyšším a jediným přínosem lidské existence. Díky Bohu, že na tomto zkaženém světě stále několik takových žije.

Jak již bylo řečeno, dělí se bhakti na přípravný stupeň gauní a svrchovaný stupeň pará. Dále uvidíme, že přípravný stupeň se neobejde bez mnohých konkrétních pomůcek, bez nichž není možné postoupit dál; mytologie a symbolika každého náboženství jsou přirozeným produktem, který v počátcích obklopuje usilující duši a pomáhá jí v cestě k Bohu. Je rovněž významnou skutečností, že duchovní velikáni vyrostli pouze v těch náboženských prostředích, v nichž se vyvinula bohatá mytologie a ritualismus. Puritánské náboženské směry, které se fanaticky snaží vymýtit vše, co je poetické, krásné a vznešené, vše, co nevyzrálému, vrávoravému duchu poskytuje pevnou oporu v pouti k Bohu – které se snaží strhnout samy nosné trámy duchovní střechy a ve svých ignorantských, pověrčivých představách o pravdě zapuzují vše životodárné, co duchovní rostlině v lidské duši dodává živiny k růstu – takové náboženské směry brzy zjišťují, že jim nezůstane víc než prázdná ulita, bezobsažná kostra slov a frází s nádechem společenského mrchožroutství či takzvaně reformního ducha.

Lidé s tímto druhem náboženského přesvědčení jsou vědomí či nevědomí materialisté – jediným cílem života na tomto i na onom světě je požitek, který je pro ně alfou a omegou lidské existence; zametání ulic a odklízení odpadků, činnosti zaměřené k hmotnému prospěchu člověka, jsou pro ně hlavním smyslem lidského života. Čím dříve se stoupenci této podivné směsice nevědomosti a fanatismu ukážou v pravém světle a připojí se k řadám ateistů a materialistů, kam skutečně patří, tím lépe pro svět. Jediná unce duchovní poctivosti a praktického sebeuskutečňování převáží tuny vychrlených slov a absurdních myšlenek. Ukažte na jediného duchovního génia, který vyrostl z této vyprahlé půdy nevědomosti a fanatismu; pokud nemůžete, pak zavřete ústa, otevřete okna svého srdce jasnému světlu pravdy a jako děti usedněte k nohám těch, kteří vědí, o čem mluví – k nohám mudrců Indie. Dobře naslouchejme, co nám říkají.