Vlastnosti učitele a žáka

Podle čeho tedy poznáme skutečného učitele? Slunce nepotřebujeme hledat ve světle svíčky. Když vychází, uvědomujeme si to zcela intuitivně, a stejně tak když nám přichází na pomoc duchovní učitel, pozná duše instinktem, že na ni právě začala zářit pravda. Pravda stojí na svých vlastních důkazech, její pravost netřeba dokládat žádným dalším svědectvím – vyzařuje sama ze sebe. Proniká do nejvnitřnějších koutů naší přirozenosti, v její přítomnosti povstává celý vesmír a volá: „Hle, toto je pravda.“ Učitelé, jejichž moudrost a pravda vyzařují jako světlo slunce, jsou ti největší, které svět poznal, a velká část lidstva je uctívá jako samotného Boha. Pomoc však můžeme získat také od učitelů poměrně nižších; pouze nemáme dostatečnou intuici, abychom takového člověka správně odhadli. Jsou tedy potřebné určité podmínky, které musí takový učitel splňovat, a totéž platí i o žákovi.

Základními vlastnostmi žáka jsou neposkvrněnost, opravdová touha po poznání a vytrvalost. Žádná nečistá duše se nemůže stát opravdu duchovní, čistota v myšlenkách, slovech i činech je tedy naprostou nezbytností. Co se touhy po poznání týče, platí zde prastarý zákon, že každý dostane to, co žádá. Žádný z nás nedostane nic jiného, než to, k čemu upne své srdce. Opravdově toužit po duchovním životě je velmi těžká věc, vůbec ne tak prostá, jak se obyčejně domníváme. Naslouchání náboženským kázáním či čtení náboženských knih ještě není důkazem skutečné potřeby srdce; musí zde být vytrvalé úsilí, nepolevující zápas s nižší přirozeností, dokud ona vyšší potřeba není opravdově prožita a vítězství dosaženo. Není to otázka několika dní, let, nebo dokonce životů; onen zápas možná bude pokračovat po několik stovek lidských vtělení. Úspěch někdy přichází zcela nečekaně, musíme však být připraveni trpělivě čekat po zdánlivě nekonečnou dobu.

Pokud jde o učitele, musí být patrné, že rozumí duchu písem. Celý svět si čte v Bibli, Koránu, védách; všechno jsou to však jen slova, skladba, významy a historie slov, jenom vyschlé kosti náboženství. Učitel, který příliš lpí na slovech a dopustí, aby se jeho mysl nechala unášet proudem slov, ztrácí ducha. Právě znalost ducha písem tvoří skutečného duchovního učitele. Spleť slov, jakkoli posvátných, je jako hustý les, v němž se lidská mysl často ztrácí a nenachází cestu ven. „Předivo slov je jako veliký les; příčina to k bloudění zvědavé mysli.“  – „Různé způsoby spojování slov, květnatého řečnictví či výklad smyslu svatých písem slouží k debatám a kratochvíli učenců, nevedou však k rozvoji duchovního vnímání.“ Ti, kdo se těmito způsoby snaží předávat duchovnost jiným, dychtí pouze po předvedení svých vědomostí, po světské pochvale za velkou učenost. Žádný z velkých duchovních učitelů se nikdy nepouštěl do textových výkladů; nenajdete u nich žádné „překrucování slov“. Přesto dokážou učit vznešeně, zatímco ti, kteří nemají co učit, chopí se slova a sepíšou ve třech svazcích pojednání o jeho původu, o člověku, který je použil poprvé, o tom, co byl zvyklý jíst či jak dlouho spal.

Bhagaván Rámakršna často opakoval podobenství o mužích, kteří se vypravili do mangového háje a začali v něm horečně sčítat listy, přeměřovat větve, porovnávat jejich velikost i zbarvení a všechno přepečlivě zapisovali. Když byli hotovi, pustili se do učené rozpravy na všechna tato témata, která pro ně musela být dozajista nesmírně poutavá. Jeden z nich však přece jen měl víc rozumu: O všechnu tu vědu se vůbec nestaral a s chutí se pustil do sladkých plodů. Řekněte: Nebyl moudrý? Přenechte tedy počítání listů, přeměřování větviček a zapisování jiným. Tato činnost má své náležité místo, ne však v duchovní sféře. Nikdy nespatříte vzrostlého duchovního člověka mezi těmito „sčítači listí“. Duchovnost – nejvyšší cíl i sláva člověka – nevyžaduje tolik námahy. Pokud se toužíte stát skutečným bhaktou, není pro vás vůbec podstatné vědět, zda se Kršna narodil v Mathuře či ve Vradži, kolikátého a v kterém roce přednesl Gítu. Musíte pouze pocítit hlubokou touhu po naplnění té nádherné nauky, která se v Gítě ukrývá. Všechny ostatní detaily týkající se jejího jazyka či autora jsou pouze pro ukrácení chvíle učenců. Ti ať mají, po čem touží. Pronášejte šánti, šánti – „Pokoj vám“ nad jejich učenými spory a „jezte manga“.

Druhou nezbytnou podmínkou učitele je naprostá neposkvrněnost. Častá otázka zní: – Proč bychom se měli zabývat osobností či charakterem učitele? Přece je třeba hledět především na to, co říká, a tím se řídit. To však není tak úplně pravda. Pokud mne má někdo učit fyziku či chemii, prosím; ať je, čím chce, protože přírodní vědy po mně vyžadují pouze bystrý rozum. Ve vědách duchovních je však od začátku do konce vyloučeno, aby v nečisté duši přebývalo nějaké duchovní světlo. Jakou duchovní nauku mi může vnitřně poskvrněný člověk předat? Nezbytnou podmínkou k získání duchovní pravdy či jejímu přenosu je čistota srdce a duše. Vize Boha či pohled do onoho světa se nenaskytne nikomu, jehož duše není čistá. U duchovního učitele musíme nejdříve hledět na to, jaký je, a teprve pak se zajímat o to, co říká. Musí být dokonale čistý; teprve pak přichází na řadu hodnota jeho slov, protože pouze díky vnitřní čistotě bude schopen jejich smysl předat. Co však na nás může přenášet, nemá-li v sobě nezbytnou duchovní sílu? V mysli učitele musí být obsaženy cenné duchovní vibrace, aby je bylo možné účastně přenést do mysli žáka. Úloha učitele je záležitostí přenosu, nikoli pouhého povzbuzení stávajících rozumových či jiných schopností v žákově hlavě. Učitel na žáka přenáší skutečný a zřetelný účinek. Z tohoto důvodu musí být učitel bez poskvrny.

Třetí podmínka se týká motivu. Učitel musí předávat nauku bez jakéhokoli postranního sobeckého motivu – bez nejmenší touhy po zisku či slávě. Jeho činnost musí vycházet výlučně z lásky, z ryzí lásky k člověku jako takovému. Jediným médiem, skrze které se může duchovní síla přenášet, je láska. Jakákoli sobecká pohnutka toto přenosové médium okamžitě zničí. Bůh je Láska a pouze ten, kdo poznal Boha jako lásku, může druhé učit o božství.

Pokud vidíte, že váš učitel splňuje všechny tyto podmínky, nemáte se čeho bát. Pokud je nesplňuje, mějte se na pozoru, neboť hrozí, že pokud na vás nedokáže přenést dobré, může na vás přenést zlé. Proti tomu se musíte za každou cenu chránit. „Ten, kdo je znalý písem, bezhříšný, neposkvrněn chtíčem a je největším znalcem Brahma“ – takový člověk je skutečným učitelem.

Z právě řečeného přirozeně plyne, že milovat, hodnotit a vstřebávat duchovnost se nelze učit od každého. „Knihy v zurčících bystřinách, kázání v kamení a to dobré v každé věci“ jistě platí jako básnický obrat; nic však člověku nevydá jediné zrnko pravdy, pokud již pro to sám v sobě nevypěstoval zárodky. Komu ty bystřiny a kamení kážou své pravdy? Lidské duši, v jejíž vnitřní svatyni se již k životu probouzí poupě lotosu. A světlo, které přivede lotos k nádhernému rozpuku, vychází vždy z dobrého a moudrého učitele. Když se srdce takto otevře, je připraveno přijímat učení bystřin, kamení, hvězd – čehokoli, co existuje v našem Božím vesmíru; zavinuté srdce v nich však nebude spatřovat nic než obyčejné bystřiny a obyčejné kamení.

Učitel duchovnímu uchazeči otevírá oči. Vztah s učitelem je proto týž, jako mezi předkem a jeho potomkem. Bez víry, pokory, podřízení a úcty vůči duchovnímu učiteli není možné, aby v nás rostla duchovnost. Je významnou skutečností, že pouze tam, kde se udržuje takový vztah mezi učitelem a žákem, mohou vyrůst duchovní velikáni; kde je tento vztah opomíjen, stávají se z duchovních učitelů obyčejní přednášející, kteří čekají na svůj plat, a žáci očekávají, že se jim hlava naplní učitelovými slovy. Z náboženství se v rukou takových lidí stane obchod; věřící počítají, že se dá pořídit za peníze. Kéž by to bylo tak prosté!

Duchovní přesvědčení, které je nejvyšším poznáním a nejvyšší moudrostí, nelze koupit, ani je nelze vyčíst z knih. Můžete proslídit všechny kouty světa, můžete prochodit Himálaj či Kavkaz, prohledat mořské dno, obrátit každý kámen v Tibetu či na poušti Gobi, ale nikde je nenaleznete, dokud nebude vaše srdce připravené na jeho přijetí a dokud nepřijde učitel. A v okamžiku, kdy se tato Bohem seslaná osoba objeví, vložte se jí s dětinskou důvěrou a prostotou do rukou, ochotně otevřete své srdce jeho působení a spatřujte v něm odraz Boha. Ti, kteří hledají pravdu s takovou láskou a úctou, těm Bůh o pravdě, dobrotě a kráse zjeví ty nejúžasnější věci.