Psychická prána

Podle učení jogínů se v míšním provazci nacházejí dva nervové proudy nazývané ida a pingala a dutý středový kanál zvaný sušumna. Na dolním konci tohoto kanálu v kostrči se nachází „lotos bohyně Kundaliní“, který má tvar trojúhelníku. V symbolické řeči jogínů v tomto útvaru dřímá svinutá hadí síla zvaná kundaliní. Když se probudí, snaží se jakoby násilím najít průchod do dutého kanálu; jak jím postupně stoupá vzhůru, otevírá se jedna vrstva mysli za druhou a jogín zažívá mnoho pozoruhodných vizí a nabývá četné schopnosti. Když se kundaliní dostane až do mozku, odpoutá se jogín dokonale od svého těla i mysli a duše si plně uvědomí svou svobodu.

Mícha má zvláštní anatomický tvar. Jestliže si představíte naležato číslici osm (?), vidíte dvě části spojené uprostřed. Levá část představuje idu, pravá pingalu a dutý středový kanál procházející středovým bodem je sušumna. Pingala, nazývaná též „sluneční kanál“, začíná v levé mozkové hemisféře a na spodině mozku se přetáčí na pravou stranu; ida, nazývaná „měsíční kanál“, začíná v pravé hemisféře, na spodině mozku se protíná s pingalou a přechází na levou stranu. Opět se vytváří číslice 8, tentokrát ve vertikálním pohledu s výrazně protáhlou spodní polovinou. Oba proudy jsou činné ve dne v noci a postupně ukládají životní sílu v různých bodech nazývaných „pleteně“. Normálně si jich člověk není vědom, nicméně soustředěním může jogín vnímat a sledovat jejich zářivý pohyb ve všech částech těla. Sluneční a měsíční proudy jsou velmi úzce spjaty s dýcháním, a proto lze usměrněním dýchání získat vládu nad tělem. Mícha končí někde v dolních bederních obratlích, z nichž vychází směrem dolů jemné nervové tkanivo, ve kterém tento kanál pokračuje. Na svém dolním konci v křížové pleteni, která má fysiologický trojúhelníkový tvar, je kanál uzavřen. Nervové pleteně, které mají svá střediska v různých místech míchy, lze do značné míry srovnávat s „lotosy“ jogínů. Slunečním a měsíčním proudům je třeba dát nový směr a otevřít jim průchod středem míchy. Pokud se je podaří přivést sušumnou vzhůru do mozku, jogín se na určitou dobu zcela oddělí od fysického těla.

V rádžajóze se hovoří o několika centrech, které začínají lotosem Múládhára na dolním konci páteře a končí Sahasrárou neboli „lotosem o tisíci plátcích“ v mozku. Tyto lotosy můžeme přirovnat k nervovým pletením v míše a snadno jim tedy porozumíme jazykem dnešní fysiologie. Víme, že nervy vykonávají dvojí činnost: dostředivou a odstředivou, tj. sensorickou a motorickou. První přivádí vjemy zvenčí do mozku, druhá vysílá příkazy k činnosti do jednotlivých částí těla. Všechny tyto nervové impulsy se spojují v mozku.

Pro další výklad je třeba uvědomit si ještě několik skutečností. Mícha končí na přechodu do mozku hlízovitým útvarem zvaný medulla neboli prodloužená mícha, která není s mozkem spojena pevně, nýbrž plave v mozkomíšní tekutině; při úderu do hlavy se nárazová síla v této tekutině rozptýlí a nezpůsobí žádnou škodu. Zadruhé je třeba vědět, že ze všech nervových center jsou nejdůležitější tři: Múládhára (v kostrči), Manipúra (ve výši pupku) a Sahasrára (v mozku).

Je taktéž třeba uvědomit si fysikální vlastnosti elektřiny a sil s ní spojených. Nikdo přesně neví, co elektřina vlastně je, jisté je však to, že se jedná o specifcký druh pohybu. Rozdíl mezi elektřinou a ostatními silami ve vesmíru je ten, že v normálních látkách se molekuly pohybují chaoticky všemi směry, kdežto elektřina ovlivňuje pohyb molekul v tělese jen jedním směrem. Pokud by se například molekuly vzduchu v místnosti začaly pohybovat jen jedním směrem, vytvořila by se z něj elektrická baterie s nepředstavitelným výkonem.

Dále je potřeba si uvědomit důležitý fysiologický detail týkající se nervového centra, které řídí funkce dýchací soustavy: Toto centrum zároveň ovládá nervstvo celého těla. Z toho důvodu je patrné, proč je tak důležité cvičení rytmického dýchání. Prvně se tím probouzí tendence molekul v těle k pohybu ve stejném směru. Jestliže se mysl, svou povahou roztěkaná a roztříštěná, soustředí do jednoho bodu a promění se tak v silnou vůli, změní se i pohyb v nervových drahách směrem k elektrickým vlastnostem, neboť je dokázáno, že nervy vykazují při působení elektrického proudu polaritu. Transformuje-li se vůle do nervových proudů, změní se v sílu podobnou elektřině. Jestliže se tedy pohyby těla zharmonizují, promění se tělo v obrovskou baterii vůle. Přesně toho se jogín snaží dosáhnout. Fysiologický výklad pránájámy tedy spočívá v tom, že pránájáma vytváří v těle rytmický pohyb a napomáhá prostřednictvím dýchacího centra ovládnout ostatní centra. Smyslem pránájámy je probudit svinutou hadí sílu v lotosu Múládhára.

Všechno, co vidíme, co si představujeme nebo o čem sníme, musíme vnímat v prostoru. Tento prostor se nazývá mahákáša neboli fysický prostor. Když čte jogín druhým myšlenky nebo vnímá nadsmyslové skutečnosti, spatřuje je v jiném druhu prostoru zvaném čittákáša neboli duševním prostoru. Jestliže však předmětem vnímání přestane být objekt a Duše září svou vlastní přirozeností, nazývá se to čidákáša, prostor Vědomí. Když se kundaliní probudí a vstoupí do kanálu sušumna, všechny vjemy probíhají v duševním prostoru. Když však dorazí na konec kanálu, který vyúsťuje do mozku, její bezpředmětové vnímání se odehrává v prostoru vědomí.

Použijeme-li analogie s elektřinou, zjistíme, že proud lze posílat pouze po vodiči, příroda však k vysílání svých mohutných proudů žádné vodiče nepotřebuje. Vodič tedy není nezbytný, musíme jej ale používat, protože se bez něj zatím neumíme obejít. Podobně také všechny nervové impulsy vysílané do mozku i z mozku procházejí vodiči nervových vláken. Dva postranní provazce sensorických a motorických vláken míchy, v jazyce jogínů nazývané ida a pingala, představují dva hlavní kanály, po nichž putují dostředivé a odstředivé nervové signály. Proč by však nemohla být mysl schopná své signály vysílat i bez těchto vodičů? Vždyť v přírodě se to běžně děje. Jogíni říkají, že pokud to člověk dokáže, znamená to, že se zbavil otroctví hmoty. Cesta k dosažení tohoto stavu spočívá ve vysílání proudu středovým kanálem míchy zvaným sušumna. Mysl si vytvořila celou nervovou síť a mysl ji také musí rozbít. Teprve potom se může dostavit opravdové poznání, které není spoutáváno tělem. Proto je důležité dosáhnout kontroly nad sušumnou. U obyčejných lidí je nicméně tento posvátný kanál na dolním konci uzavřen a žádný proud jím tedy nemůže procházet. Proto se jogín věnuje cvičením, která jej otevírají a která nervové signály nutí tímto kanálem procházet.

Jestliže se vjem dostane do nervového centra, centrum zareaguje. V autonomních centrech tuto reakci představuje samovolný pohyb, ve vědomých centrech nejdříve následuje uvědomění vjemu a poté vol ní pohyb. Všechny vjemy jsou reakce na podněty zvenčí. Jak ale vznikají živé vjemy ve snu, kde nejsou přítomny žádné vnější smyslové podněty? Prokazatelně někde dřímají. Když například vidím náměstí, vzniká můj vjem z reakce na podněty vyslané z jednotlivých objektů náměstí. Pohyb dostředivých nervů vzešlý z odrazu vnějších objektů vyvolal v mých mozkových molekulách pohyb, takže si dokážu i po dlouhé době na náměstí vzpomenout. Sny představují naprosto stejný jev, pouze v umírněné podobě. Odkud se však bere podnět, který rozvíří v mozku tyto podobné vibrace? Jeho zdrojem přirozeně nejsou primární vjemy, nýbrž vjemy již někde uložené a od nich přicházejí podněty, které vytvářejí sny.

Tento zdroj, v němž jsou uloženy všechny zbytkové vjemy, je lotos Múládhára, a dřímající energie je kundaliní, doslova „svinutá“. Je velmi pravděpodobné, že ve stejném centru je uložena také zbytková motorická energie, neboť po hluboké meditaci na vnější předměty nebo hloubkovém studiu se část těla, v níž se nachází centrum Múládhára – křížová pleteň – zahřívá. Jestliže se svinutá dřímající energie vzbudí a je při vědomí vedena vzhůru sušumnou, působí postupně na jednotlivá centra a vzbuzuje mohutnou reakci. Jestliže nepatrná část této energie putuje nervovým vláknem a vzbuzuje reakce v nervových centrech, výsledný vjem je buď sen, nebo rozjitřená představivost. Jestliže se však v důsledku vytrvalé niterné meditace vydá podél kanálu sušumna velké množství probuzené energie, která následně zasáhne nervová centra, následná reakce je ohromující, daleko převyšující reakce snu či imaginace, v nesrovnatelně vyšší intensitě než smyslový vjem. Toto se nazývá nadsmyslové vnímání. A když se tato síla dostane do metropole všech vjemů, do mozku, pak zareaguje celá mozková tkáň a důsledkem je plný jas osvícení, vnímání Já. Když síla kundaliní prochází jednotlivými míšními centry, otevírá se jedna vrstva mysli za druhou a jogín vnímá svět v jeho jemnohmotných a příčinných formách. Teprve tehdy je možné poznat příčiny vesmíru, jako vjem i jako reakci, v jejich skutečné podobě; teprve tehdy se dostaví veškeré poznání. Je-li známa příčina, jsou přirozeně známy také její následky.

Probuzení kundaliní je proto jedinou cestou k dosažení božské moudrosti, nadvědomého vnímání, realizace Ducha. K tomuto probuzení může dojít nejrůznějšími způsoby: vroucí láskou k Bohu, z milosti dokonalých mudrců, z moci analytické vůle. Za každým projevem takzvaně nadpřirozené síly se skrývá nepatrná část kundaliní, která si našla cestu do sušumny. Ve většině takových případů však lidé nevědomky používají nějakou praktiku, která uvolňuje pouze zlomek svinuté kundaliní. Takto se například projevuje veškerá zbožnost; člověk, který se domnívá, že dostal odpověď na své modlitby, netuší, že naplnění se dostavuje z jeho vlastní přirozenosti, že se mu podařilo díky zbožnému duševnímu přístupu probudit část oné nekonečné síly, která v něm dřímá. To, co většina lidí ze strachu či pod tíhou utrpení uctívá pod nejrůznějšími jmény, prohlašuje jogín za reálně jsoucí moc dřímající v každém jedinci – za Matku věčného štěstí. Rádžajóga je opravdovou vědou o náboženství, racionálním jádrem všech obřadů, modliteb i zázraků.