Prána

Nauka pránájámy se ani zdaleka nezabývá pouze dýcháním, jak se mnozí mylně domnívají; dýchání s ní má ve skutečnosti jen velmi málo společného. Dýchání je jen jedním z mnoha prostředků, jimiž se člověk dostává k opravdové pránájámě neboli ovládání prány.

Podle indických mystiků se vesmír skládá ze dvou pralátek, které se nazývají prána a ákáša. Ákáša je všeprostupující jsoucno. Všechno, co má tvar a co vzniklo slučováním, vyvinulo se z ákáši. Ákáša se stává vzduchem, tekutými i pevnými látkami, hvězdami, slunci, měsíci i planetami, lidskými i zvířecími těly, rostlinami – každým postřehnutelným tvarem, vším, co existuje. Není možné ji vnímat; je natolik jemná, že se vymyká všem vjemovým schopnostem; vidět ji můžeme pouze tehdy, až zhrubne do hmotné podoby. Na počátku stvoření nebylo nic než ákáša, na konci stvoření se zpět do ákáši všechny pevné, tekuté i plynné prvky rozplynou, aby se znovu zhmotnily v novém cyklu vesmírného vznikání.

Do podoby vesmíru je ákáša utvářena působením prány. Stejně jako je ákáša nepomíjivou, všudypřítomnou pralátkou tohoto vesmíru, tak je i prána nepomíjivou, všudypřítomnou zpředmětňující silou. Na počátku a na konci vesmírného cyklu jsou všechna viditelná tělesa rozpuštěna v ákáši a stejně tak všechny vesmírné síly jsou v jednolité formě prány. V novém cyklu se prána přetváří do všech podob energií a sil. Je to prána, která se jeví jako pohyb, gravitace či magnetismus. Je to prána, která se projevuje v činnosti těla, nervových impulsů a myšlení. Od nejjemnější myšlenky až k nejhrubší síle je všechno projevem prány. Ve Rgvédě se praví: „Co bylo, když nebylo ještě zhola ničeho, jen tma zahalená temnotou? Jen nehybná ákáša byla.“ Fysikální pohyb prány zcela ustal, prána však nepřestala existovat. Na konci cyklu všechny činné síly utichnou a změní se v potenciál. Na počátku nového vesmírného cyklu se znovu uvedou do pohybu, udeří do ákáši a tak z ákáši začnou vystupovat různé tvary; jak se proměňuje ákáša, mění se i prána na nejrůznější projevy energie. Znalost a ovládání této prány je smyslem pránájámy.

Tím se otevírají dveře k téměř neomezeným možnostem. Jestliže člověk dokonale porozumí práně a naučí se ji ovládat, neexistuje moc, kterou by nedokázal spoutat. Dokáže pohnout slunci i hvězdami z jejich míst, získá vládu nad vším ve vesmíru od atomů až k největším sluncím. Když se jogín zdokonalí, nebude v přírodě nic, co by nemohl přivést pod svou kontrolu. Nařídí-li bohům nebo duším zemřelých, aby přišli, stane se tak; všechny síly přírody mu budou ležet u nohou jako otroci. Když nevědomec zahlédne projev této jogínovy moci, nazývá ji zázrakem.

Výraznou zvláštností indického ducha je, že se vždy nejprve snaží vypátrat tu nejvyšší možnou obecnou pravdu, jejíž detaily odkládá napotom. Už v nejstarších védách se objevuje otázka: „Co je to, jež jsouc poznáno, přinese poznání o všem ostatním?“ Za tímto účelem byly napsány všechny posvátné knihy a vznikly všechny filosofické směry. Chce-li člověk poznat tento vesmír kousek po kousku, pak musí poznat zvlášť každé zrnko písku, k čemuž potřebuje nekonečně dlouhou dobu; nemůže jednoduše poznat všechny. Jak se ale může dobrat konečného poznání? Jak může poznat vše poznáváním jednotlivostí? Jogíni říkají, že za každým jednotlivým projevem stojí obecná skutečnost. Za všemi konkrétními myšlenkami stojí jednotící abstraktní princip. Pochopte jej a pochopíte všechno. Stejně jako ve védách byl celý vesmír zobecněn na jediné absolutní Bytí a člověk, který toto Bytí poznal, poznal s ním celý vesmír, tak i všechny síly jsou zevšeobecněny v práně a ten, kdo pochopil a zmocnil se prány, pochopil a zmocnil se všech duševních i fysikálních sil vesmíru. Kdo ovládl pránu, ovládl své tělo a všechna těla, která existují, ovládl svou mysl a všechny mysli, které existují, neboť prána je zdrojem veškeré energie.

Ovládnutí prány je jediným smyslem pránájámy. Všechna cvičení a celý výcvik jsou směrovány za tímto jediným účelem. Každý člověk musí začít tam, kde se právě nachází, musí se naučit ovládat věci, které jsou mu nejblíže. Tělo je nám velice blízké, ve vnějším světě je vůbec nejbližší ze všeho. Tělo je součástí prány, která hýbe vesmírem.V celém nekonečném oceánu prány je nám tato vlnka představující naše duševní i fysické energie nejblíže. Teprve až se nám podaří ovládnout tuto drobnou vlnku, můžeme doufat, že ovládneme veškerou pránu. Jogín, který toho dosáhne, dospívá k dokonalosti; již více nepodléhá žádné jiné moci. Stává se téměř všemocným a vševědoucím.

V každé zemi se můžeme setkat se skupinami jedinců, kteří se pokoušejí o vládnutí prány. Je možné narazit na nejrůznější duchovní léčitele, spiritisty, hypnotiséry. Pokud se na jejich metody podíváme pozorněji, najdeme za všemi způsoby ovládání prány, ať to přiznávají, nebo odmítají. Pokud jejich rozličné teorie vydestilujeme na samu tresť, zjistíme, že všechny jsou založeny na manipulaci s jednou a toutéž silou. Náhodou narazili na určitou sílu a nevědomě ji používají, aniž by znali její povahu; je však stejná jako ta, se kterou pracuje jogín.

Prána je životní silou každého živého tvora. Nejvyšším a nejjemnějším projevem této síly je myšlenka. Vědomé myšlení však nevyčerpává celé pole duševní činnosti. Je potřeba sem zahrnout instinkty a podvědomé myšlení na nejnižší rovině duševních projevů. Když mne štípne komár, má ruka se po něm samovolně, instinktivně ožene. To je jeden z projevů myšlení, do něhož patří všechny re? exní tělesné úkony. Další rovina myšlení je vědomá, kam patří rozum, úsudek a rozlišování. Ani tím však rovina myšlení není vyčerpána. Víme, že rozum je omezený, že dokáže jít pouze k určité mezi, za kterou již nedosáhne. Kruh, v němž se pohybuje, je skutečně velmi omezený; přesto do něj současně pronikají fakta jako komety, které přilétají do oběžné dráhy Země. Příčiny jevů pronikající do omezeného kruhu mysli jsou zevní. Jogíni však tvrdí, že ani to ještě netvoří hranici možného poznání, neboť mysl může fungovat ještě na vyšší, nadvědomé rovině. Když se mysl povznese k tomuto stavu – zvanému samádhi neboli dokonalé soustředění – dostává se za hranice rozumu a tváří v tvář poznává skutečnosti, které nemůže instinkt ani rozum nikdy pochopit. Veškeré manipulace s jemnými silami v těle, rozličnými projevy prány, mají za cíl mysl „popostrčit“ a přivést ji k vyšším stavům nadvědomí, odkud se může aktivně projevovat.

Na každé úrovni vesmírné existence se projevuje jedna nepřetržitá substance. Z fysikálního hlediska je tento vesmír jedno; není žádného rozdílu mezi vámi a sluncem. Vědec ví, že jinak to ani být nemůže; hvězda je jen jeden bod v celkové mase hmoty, vy jiný. Každý tvar představuje jakoby jeden neustále se proměňující vír v nekonečném oceánu hmoty. V tekoucí bystřině se nachází bezpočet vírů, voda je v každém z nich v každém okamžiku jiná; na pár krátkých chvilek se víry zatočí a zase zmizí; podobným způsobem si můžeme představit celý vesmír jako jednu neustále se proměňující masu hmoty, v níž každá podoba bytí představuje pouze nepatrný vír. Část hmoty na krátký okamžik vstoupí do jednoho víru, řekněme do lidského těla, na chvíli se v něm pozdrží, změní tvar, aby potom opět přešla do jiného, třeba do těla zvířete nebo do struktury nerostu. Všude probíhá neustálá změna. Žádné tělo nezůstává stejné; „moje tělo“ či „vaše tělo“ existují pouze ve slovech. Slunce, člověk, zvíře, rostlina, nerost – všechno jsou jen shluky v jedné obrovské mase hmoty. Ani jeden z nich není trvalý, všechny se proměňují v nepřetržitém utváření a rozpadání.

S vnitřním světem je to stejné. Hmota vychází z étheru; když je působení prány nejjemnější, představuje tento éther v jemnohmotném stavu vibrací mysl, přesto však stále tvoří jednolitou nepřerušovanou masu. Dokážete-li v sobě takovou jemnou vibraci vytvořit, pocítíte a uvidíte, že celý vesmír se skládá z jemných vibrací. Některé omamné prostředky mají schopnost navodit nadsmyslový stav, v němž lze tyto vibrace vnímat. Možná si vzpomenete na proslavený experiment Sira Humphreyho Davyho, který se během přednášky nechal omámit rajským plynem, ztuhnul a poté prohlašoval, že celý vesmír je stvořen z idejí. V tom okamžiku pro něj přestaly být hrubé vibrace viditelné a vnímal pouze jemné vibrace, které označoval za ideje. Celý vesmír se pro něj proměnil v nepřetržitý tok myšlenek.

I ve vesmíru idejí tedy nalézáme jednotu, a když se později dobereme roviny Já, pochopíme, že Já může být pouze jedno. Za vibracemi hmoty v jejích hrubohmotných a jemnohmotných formách, mimo veškerý pohyb, existuje pouze jedno. Tyto skutečnosti již dnes nelze dále popírat. Moderní fysikové dokázali, že množství energie ve vesmíru je neměnné a že energie existuje pouze ve dvou formách – potenciální a manifestované. Po celou věčnost se energie rozvíjí a opět zavíjí v těchto dvou stavech.

Jak již bylo řečeno, pránájáma má jen málo co do činění s dýcháním, ovládnutí dýchání je však důležitým prostředkem k dosažení skutečné pránájámy. Nejprůkaznějším projevem prány v lidském těle je činnost plic. Když přestanou plíce fungovat, obvykle se s nimi zastaví i ostatní silové projevy v těle. Existují však osoby, které se dokážou vytrénovat na takovou mez, že je zastavení tohoto pohybu nijak neohrozí na životě. Jsou jedinci, kteří se nechají na několik dní pohřbít pod zem a dokážou přežít bez dýchání. Abychom se dostali na jemnou úroveň, musíme využít hrubého a postupně se přibližovat k tomu nejjemnějšímu.

Pránájáma znamená vědomé ovládnutí pohybu plic, který má přímou spojitost s dýcháním. Tento pohyb není vyvoláván dýcháním, naopak dýchání sám vyvolává, neboť vtahuje vzduch do plic. Prána hýbe plícemi, které do sebe nasávají vzduch. Pránájáma tedy není dýchání, nýbrž ovládnutí svalové síly, která zajišťuje pohyb plic. Tato síla, přenášená do svalů a do plicní činnosti sítí nervů, je pránou, kterou je potřeba prostřednictvím pránájámy ovládnout. Sám jsem se setkal s lidmi, kteří dokázali ovládat každý sval v těle – a proč by ne? Vždyť dokážu-li ovládat určité svaly, proč bych se nemohl naučit ovládat každý sval a každý nerv v těle? Co je na tom nemožného? V současnosti jsme pouze pozbyli kontrolu a pohyb se uskutečňuje automaticky. Nedokážeme hýbat ušima, známe však zvířata, která to umějí; tuto schopnost postrádáme proto, že ji necvičíme.

Víme, že pohyb z latentního stavu je možno přenést do stavu projeveného. Vytrvalým cvičením určitých tělesných pohybů, které v současné době nedokážeme vůlí ovládat, lze po určitém čase dosáhnout jejich dokonalé kontroly. Není tedy nemožné, nýbrž naopak velmi pravděpodobné, že je člověk schopen dokonale ovládnou kteroukoli část těla. Tohoto ovládnutí jogín dosahuje pomocí pránájámy.

V některých současných příručkách je možné se dočíst, že při nádechu se musí celé tělo naplnit pránou. V anglickém překladu je slovo prána zmiňováno jako dech, vzniká tedy určitá nejasnost, co je touto instrukcí přesně míněno. Chyba spočívá v tom, že neexistuje ekvivalent pro pránu v jiných jazycích. Každou část těla je možné naplnit životní silou prány; jakmile to dokážete, můžete ovládnout celé tělo. Budete tak mít dokonalou vládu nad všemi tělesnými nemocemi i utrpením. Avšak nejen to: Budete současně schopni ovládat i těla druhých osob. Všechno v tomto světě je nakažlivé – v dobrém i špatném smyslu. Pokud se vaše tělo nachází ve stavu určitého napětí, bude mít sklon vyvolávat toto napětí i u druhých. Jste-li zdraví a při síle, budou mít lidé ve vašem okolí náchylnost ke zdraví a síle, jste-li však slabí a nemocní, budete u nich podněcovat tentýž stav. Prvním krokem v léčení je prosté přenesení zdraví jednoho na druhého. Toto je ovšem velmi primitivní forma léčení, protože zdraví se přenáší zcela nevědomky. V jiných případech mohou uzdravovat i lidé, kteří sami nejsou příliš zdrávi. Léčitel má již určitou kontrolu nad svou pránou a dokáže za určitých okolností vybudit svou pránu do jistých vibrací, které přenáší na nemocného.

Byly zaznamenány případy, kdy tento proces proběhl i na velkou vzdálenost. Ve skutečnosti však žádná rozdělující vzdálenost neexistuje. Mezi vámi a sluncem nezeje žádná mezera, neboť vše je plynulou masou hmoty, jíž je slunce stejnou součástí jako vy. Existuje nějaká mezera mezi dvěma místy jedné řeky? Není proto důvodu domnívat se, že síla nemůže cestovat. Případy vyléčení na dálku jsou opravdové, pouze na jedno skutečné vyléčení připadá sto podvodů. Tento způsob léčení totiž není tak jednoduchý, jak bývá často presentováno. Ve většině obvyklých případů shledáte, že takzvaní léčitelé jednoduše využívají přirozeně zdravého stavu těla. Klasický lékař léčí choleru svými léčivy, homeopat má zase své prostředky, které mnohdy působí účinněji, protože nezasahují tělo pacienta tak dramaticky a umožňují přírodě, aby použila svých vlastních způsobů. Duchovní léčitelé dokážou léčit ještě výrazněji, protože na pacienta působí silou své vlastní mysli a prostřednictvím víry v něm vzbuzují dřímající pránu.

Duchovní léčitelé se nicméně často dopouštějí omylu, neboť se domnívají, že víra léčí přímo. Existují nemoci, mezi jejichž nejhorší příznaky patří, že si pacient nikdy nepřipustí, že je nemocen. Nezdolná víra pacienta je tu sama příznakem nemoci a obvykle poukazuje k to-mu, že pacient vbrzku zemře. V tomto případě se nemůže léčení vírou uplatnit. Ve skutečnosti je léčitelem prána. Lidé čistého ducha, kteří ovládli svou pránu, mají schopnost ji přivést do určitého vibračního stavu, který lze přenášet na ostatní a který v nich dokáže probudit stejné vibrace. Můžete si tohoto principu všimnout v každodenním životě. Jestliže k vám někdo promlouvá, snaží se ve skutečnosti převést svou mysl do určitého vibračního stavu, a čím více se mu to daří, tím více vás dokáže svými slovy ovlivnit. Jistě jste si již někdy všimli, jak nakažlivou moc má nadšení některých jedinců.

Lidé, kteří hýbou dějinami světa a jsou obdařeni obrovskou vůlí, dokážou přivádět svou pránu do stavu vysokých vibrací, jež mají takovou moc, že jsou schopny v okamžiku přitáhnout a ovlivnit celé davy, takže polovina světa myslí stejně jako nositelé těchto vibrací. Velcí proroci měli úžasnou vládu nad svou pránou, jež jim propůjčovala obrovskou volní sílu; dokázali svou pránu přivést do toho nejvyššího vibračnímu stavu a díky tomu dokázali zatřást světem. Z této kontroly pocházejí všechny projevy síly.

Někdy se v těle zásoba prány přesune více méně do jedné části těla a naruší tak rovnováhu energií; tento stav má za následek nemoc. Léčení pak spočívá buď v odebrání přebytku prány, nebo v dodání chybějící prány. Vnímání oslabené přítomnosti prány v určitých částech těla je také součástí pránájámy. Toto vnímání je natolik citlivé, že mysl jasně vnímá, je-li v palci na noze méně prány, než má být, a současně má také schopnost tuto chybějící pránu doplnit. Tomuto umění je třeba se učit postupně a pozvolna; smyslem rádžajogínského výcviku je naučit se ovládat a usměrňovat pránu různými způsoby. Když člověk dokáže soustředit své energie, ovládne pránu ve svém těle. Jestliže člověk medituje, taktéž provádí ovládání prány.

Na povrchu oceánu se pohybují vlny vysoké jako hory, pak menší a menší vlny i drobné bublinky; na pozadí všech je však jeden nekonečný oceán. Jeden člověk může působit jako gigantická vlna, jiný ja ko křehká bublina, oba jsou však spojeni s tímtéž oceánem energie. Za každým projevem života stojí nekonečná zásobárna energie. Život v mikroskopické houbě vytrvale saje z této nevyčerpatelné zásobárny energie, jeho podoba se pozvolna ale neochvějně proměňuje, až se během času stane rostlinou, zvířetem, člověkem a nakonec Bohem. Trvá to nepředstavitelně dlouhou dobu, avšak co je čas? Urychlení a zvýšené úsilí dokáže přemostit propastnost času. Co trvá přirozenou cestou velmi dlouho, lze důrazností činu nesmírně urychlit, praví jogín. Člověk může dál pomalu čerpat sílu z nekonečné masy vesmírné energie, a možná se za sto tisíc let stane dévou, možná dosáhne za pět milionů let dokonalosti. Jestliže však svůj vývoj urychlí, může tento čas výrazně zkrátit. Proč by nemohlo být za předpokladu požadovaného úsilí možné dosáhnout dokonalosti za šest let či za šest měsíců? Žádné takové omezení neexistuje. Jestliže dokáže parní stroj s určitým množstvím uhlí urazit dvě míle za hodinu, zvládne stejnou vzdálenost rychleji, když bude mít více paliva. Proč by tedy duše nemohla zesílením svého úsilí dosáhnout dokonalosti ještě v tomto životě? Všechny bytosti jednou dospějí ke konečnému cíli, proč však čekat tu nekonečně dlouhou dobu, proč nedosáhnout nekonečného poznání a moci právě teď, v této lidské podobě, v tomto těle?

Ideálem jogína a celé jógové nauky je naučit člověka, jak umocnit své vstřebávací schopnosti a zkrátit čas určený k dosažení dokonalos ti, aby se nemusel postupně vláčet od jednoho bodu k druhému a čekat, dokud k dokonalosti nedospěje celé lidstvo. Všichni velcí proroci a světci prožili za jediný lidský život vývojovou pouť celého lidstva, překročili tu obrovskou propast času, která obyčejného člověka dělí od naplnění. V jediném životě dosáhli dokonalosti, neboť nemrhali myšlenkou na nic jiného, ani jediný okamžik nežili pro jiný ideál, a tím dosáhli zkrácení cesty. Toto je míněno soustředěním: umocnění vstřebávací síly a zkrácení času.

Co má pránájáma společného se spiritismem? Spiritismus je jedním z projevů pránájámy. Pokud duchové zemřelých skutečně existují, jen je nevidíme, pak se dá předpokládat, že jsou jich kolem nás zástupy. Možná stále procházíme jejich těly a oni našimi, aniž bychom se vzájemně spatřili, vnímali či dotýkali. Je to jako rovina v rovině, jeden vesmír prolínající se s druhým. Máme pět smyslů a představujeme pránu v určitém vibračním stavu. Všechny bytosti na stejné vibrační vlně se vzájemně vnímají; jsou-li však bytosti, které představují pránu na vyšším stupni vibrace, neuvidíme je. Když budeme zvyšovat intensitu světla, v určitém okamžiku přestaneme vidět, jsou však tvorové, kteří v takových podmínkách vidí. Jsou-li naopak vibrace světla velmi nízké, taktéž nebudeme vidět, pro kočky a sovy však tma není žádnou překážkou. Lidské vidění pokrývá pouze jednu rovinu vibrací prány. Například zemská atmosféra: Skládá se z řady vrstev, vrstvy blíže zemi jsou hustší, ve větších výškách stále více řídnou. Nebo oceán: Čím více klesáte do větších hloubek, tím více narůstá tlak; tvorové žijící na mořském dně nikdy nevystoupají k hladině, protože by je nízký tlak usmrtil.

Představte si vesmír jako oceán étheru, který vibruje působením prány a který se skládá z mnohačetných rovin odlišného stupně vibrací. Čím více ke středu, tím jsou vibrace rychlejší, čím dále od středu, tím jsou vibrace hutnější a pomalejší. Představte si vesmír jako kruh, jehož střed zastupuje dokonalost. Hmota představuje rovinu blízko vnějšího obvodu, mysl je někde uprostřed, Duch v samém středu. Je tedy zřejmé, že bytosti žijící pouze na určité omezené pláni vibrací nedokážou rozeznávat ty, které jsou nad či pod hranicí jejich frekvencí. Avšak stejně jako lze rozšiřovat zrakové možnosti pomocí mikroskopu či dalekohledu, je možné se pomocí jógy uvést do vibračního stavu jiné úrovně a pozorovat tak její dění.

Předpokládejme, že místnost, v níž se právě nacházíte, je plná bytostí, které nevidíte. Ony představují pránu v jednom, řekněme vyšším stupni vibrací, vy v jiném, nižším. Stejně jako vy jsou i ony složeny ze stejné látky, prány – všichni jsme součástí jednoho a téhož oceánu prány a lišíme se pouze stupněm její vibrace. Pokud dokážete své vibrace zrychlit, rovina, na které se obyčejně nacházíte, se pro vás zcela promění; neuvidíte stěny ani stůl ani ostatní osoby, které se mohou v místnosti nacházet. Toto přenesení mysli do vyššího stavu vibrací se v józe označuje slovem samádhi. Tímto pojmem se označují všechny vyšší, nadvědomé stavy mysli; nižší stavy samádhi vám umožňují vidět nejrůznější takzvaně nadpřirozené bytosti. V nejvyšším stavu samádhi pak nahlížíte tu nejpodstatnější skutečnost – látku, z níž jsou všechny bytostné projevy vytvořeny. Dokonale jste prohlédli hroudou hlíny, proto znáte podstatu všech hliněných předmětů, které se ve vesmíru vyskytují.

Pránájáma tedy do sebe zahrnuje dokonce i spiritistické aspekty. Všude, kde se nějaká skupina lidí snaží odhalit něco okultního, mysteriózního či skrytého, provádějí ve skutečnosti určitý druh jógy, neboť se snaží ovládnout svou pránu. Všude, kde se objevuje nějaká ukázka pozoruhodných schopností a sil, jedná se o projev prány. Do pránájámy lze zahrnout i fysikální jevy, neboť i parním strojem pohybuje prána v podobě páry. Stejně tak elektřina není nic než fysikální podoba prány. Fysika je vlastně nauka pránájámy uskutečňovaná vnějšími prostředky. Pránu, která se však projevuje jako duševní síla, lze ovládnout pouze duševními prostředky; toto je hlavní rozdíl mezi fysikou a rádžajógou.