Guru

Každé duši je předurčeno stát se dokonalou a každá bytost nakonec dospěje do stavu dokonalosti. Čím jsme dnes, je výsledkem činů a myšlenek minulosti; a vše, co budeme v přítomnosti, bude výsledkem činů a myšlenek dneška. Tento způsob utváření našich osudů však nevylučuje pomoc zvenčí; ve velké většině případů je naopak tato pomoc absolutní nutností.

Tento urychlující impuls k probuzení duchovního života však není možno získat z knih. Duše jej může přijmout pouze od jiné duše a z ničeho jiného. Celý život můžeme studovat knihy, můžeme si vypěstovat úžasný intelekt, nakonec však zjistíme, že duchovně jsme nevyspěli ani o píď. Není pravda, že intelekt vysokého řádu jde vždy ruku v ruce s příslušným rozvojem duchovních stránek člověka. Studium knih nás někdy svede k představě, že nám to duchovně pomáhá; jestliže však upřímně zhodnotíme vnitřní přínos knižních vědomostí, zjistíme, že přinejlepším prospěly našemu intelektu, nikoli však našemu vnitřnímu duchu. Téměř každý, kdo přečetl pár knih, dokáže úžasně hovořit o duchovních věcech, když však přijde na skutek a opravdově žitý duchovní život, zjišťujeme, jak strašlivě strádáme. Má-li se vývoj ducha urychlit, musí přijít impuls od jiné duše.

Osoba, z níž takový impuls vychází, se nazývá guru – učitel; osoba, k níž přichází, je šišja – žák. Aby bylo možné takový impuls přenést, musí mít osoba jej vysílající v prvé řadě schopnost jej předávat druhým; zadruhé je pak nezbytné, aby duše, k níž je impuls vysílán, byla schopna jej přijímat. Semeno musí být živým semenem a pole již musí být zorané; jsou-li obě tyto podmínky splněny, může vzklíčit úžasná, ryzí duchovnost. „Duchovní učitel zajisté musí míti mimořádné vlastnosti, bystrostí pak musí vynikat jeho posluchač.“ Pokud jsou obě strany opravdu mimořádné, může dojít k ohromnému duchovnímu probuzení. Pouze takový je skutečný guru a pouze takový je také skutečný žák. Všichni ostatní si s duchovnem pouze pohrávají. Vzbudilo se v nich trochu zvědavosti, rozhořela se v nich určitá intelektuální touha, stojí však pouze na vnějším okraji duchovního obzoru. I to má samozřejmě svou hodnotu, neboť v pravý čas se může zrodit skutečná žízeň po duchovním poznání; je pak tajemným zákonem přírody, že je-li pole připravené, sémě je pokaždé k dispozici; jakmile duše vroucně zatouží po duchovnosti, přenašeč této síly se najisto objeví. Má-li přijímající duše schopnost přitahovat duchovní světlo plně rozvinutou, síla, která na tuto přitažlivost odpovídá a světlo vysílá, se objeví zcela zákonitě.

Na cestě se však objevují jistá velká nebezpečí. Hrozí například, že přijímající duše za skutečnou duchovní touhu pokládá pouze momentální pocity. Můžeme to pozorovat sami na sobě. Kolikrát zemře někdo, koho jsme vroucně milovali, dostaneme od života ránu, máme pocit, že nám svět utíká mezi prsty a zatoužíme po něčem vyšším a jistějším. Za několik dní se však tento pocit přežene a my jsme tam, kde jsme byli předtím. Všichni často zaměňujeme tyto prchavé podněty za duchovní potřebu; dokud nás však budou tyto krátkodobé pocity klamat, ona vytrvalá, pravá touha po duchovním životě nepřijde a nepřijde ani přenašeč, který duchovnost zasadí do naší povahy. Kdykoli máme chuť postěžovat si nad marným hledáním pravdy, po níž tolik toužíme, pohlédněme nejdříve do svého nitra, zdali je toto volání srdce opravdové. Ve většině případů zjistíme, že stále ještě nejsme hodni přijetí pravdy, že stále ještě nemáme opravdovou žízeň po duchovnosti.

Ještě větší nebezpečí ovšem hrozí ze strany přenašeče – gurua. Je nemálo těch, kteří se – ač po uši pohrouženi v nevědomosti – v nadutosti svého srdce opájejí přesvědčením, že všechno vědí, a k tomu se ještě nabídnou, že si na bedra naloží jiné; slepý vede slepého, až oba spadnou do jámy. „Bláhovci přebývající v temnotách, moudrost jejich jen v ješitnosti, nadutí jalovým věděním, chodí stále dokola a vrávorají ze strany na stranu jako slepý slepým vedený.“ (Katha upanišad, 1.2.5) Svět je takových lidí plný. Každý chce být učitelem, každý žebrák chce být obdarován jměním. Jako jsou k smíchu takoví žebráci, jsou k pláči takoví učitelé.